Když usínám,myslím na Tebe!
Když pláču,koukám do nebe!
Když mě objímáš,tělo se mi chvěje
tvými polibky se mi srdce rozehřeje!
Když se směju,hladíš mě po vláskách.
povídáme si spolu o andělích, o láskách.
Noční ulicí se procházela drobná, vystrašená postava. I přes hustý déšť šla stále dál, a tak byla stále víc promoklá. NIkdo totiž nevěděl, že obyčejný déšť a zima, to je naprosté nic proti jejímu smutku. NIkdo totiž nevěděl, kolik bolesti může skrývat jedno lidské srdce.